Aktivní metody

Individuální odchyt

Prostředky:

  • ruce (velký a bezpečný hmyz)
  • rukavice, pinzeta (nebezpečný hmyz)
  • exhaustor (drobný hmyz)
  • motýlářská síťka (motýli, opylovači)

Metodika:

  • odvrácení kamenů, větví, kůry (střevlíci, švábi, škvoři, mnohonožky)
  • prohlížení osluněných listů stromů a keřů či květů bylin (motýli, blanokřídlí, hálky)
  • prohlížení poražených kmenů (tesaříci, krasci, nosatci)
  • hledání volně pobíhajícího hmyzu na zemi (zejména lesní a polní cesty, obnažené plochy v trávě)

Kvantitativní metodika:

  • Používá se hlavně u rovnokřídlých nebo opylovačů
  • Ohraničí se linie (25 x 1 m) v nichž se odchytávají jedinci z květů pomocí entomologické síťky. Linie vedeny tak, aby procházely všemi částmi biotopu
  • Sbírání v pevně stanoveném čase (škůdci na rostlině počítáni po dobu 10 minut apod)
  • Patří zde i sběr koprofágů z trusu (kvantifikace hromádek)
  • Sběr parazitů
    • obírání těl drobných hlodavců či ptáků z pastí a sítí (kvantifikace těl)
    • sběr z ptačích hnízd. Ta jsou umístěna do sáčků a poté do termoekletorů

Smýkadlo

  • Nejčastější, nejvíce při sběru hmyzu z bylinného patra (hl. horních dvou třetin vegetace)
  • Smýkáme byliny, keře a stromy, v průběhu celého vegetačního období
  • Lze provádět i noční smyk (největší aktivita pár hodin po západu)
  • V případě, že sledujeme bioindikační hodnoty (množství kusů určitého druhu) počet provedených smyků by měl být stejný (např. 100) na každé sledované části lokality, aby výsledky byl vzájemně srovnatelné
  • Pokud sledujeme jiné charakteristiky, může množství smyků být různé (např. když sledujeme pouze přítomnost či nepřítomnost určitého druhu)

Složení síťky:

  • rám: různý průměr, kruh x srdce
  • pytel: různá barva, dvouplášťový (na rozdíl od etomologické sítě), vnější plášť z pevnější tkaniny chrání vnitřek před tvrdými částmi bylin, větvemi či trny, 1.5 – dvojnásobné délky než je šíře rámu
  • držadlo: různě dlouhé (až 5 metrů), teleskopické

Metodika:

  • opisování ležaté osmičky po povrchu vegetace, 1 – 1.5 m před sebou
  • rychlé a energické, zároveň šetrné, abychom rostliny pokud možno nepoškodili
  • neustále v pohybu (opisování osmičky, potřepávání) = hmyz se jinak rychle zorientuje
  • rukou síť poté stisknout a utvořit jakýsi sáček, v němž je hmyz shromážděn
  • smýkací metodou je vhodné lovit hmyz v době jeho maximální aktivity (v létě 11-16)

Pro kvantifikaci je nezbytné počítat počet smyků. Jako jeden smyk se bere jeden smyk doleva a jeden smyk doprava.

  • Nepoužívat na velmi malou vegetaci a na vegetaci nad 30 cm
  • I příbuzné druhy se mohou lišit odlovitelností. Samice a samci se mohou lišit v distribuci vertikální, larvy od dospělců, dospělci věkem, ….
  • Vertikální distribuce a odlovitelnost se mění s počasím
  • Nejvíce hmyzu je smýkáno při slabém větru, těsně po dešti a v průběhu dne v závislosti na potravní biologii
  • Śíťka čtvercová nedává lepší výsledky než kruhová, zato D-tvar je užitečný pro krátkou vegetaci
  • Záleží na smýkačích. Čím zkušenější osoba, tím větší úspěch
  • Čím rychleji je síťka tažena, tím více hmyzu

Motýlářské a vodní sítě

  • Podobné smýkačce
  • Materiál vnitřního pytle smýkadla a motýlářské sítě je shodný
  • Pytel vodní sítě je zhotoven ze skelné síťoviny (zajišťuje dobrý průtok vody). Dá se nahradit cedníkem.

Sklepávadlo

  • sklepávání hmyzu ze stromů, keřů a vyšších či trnitých bylin (tam, kde se moc neosvědčuje smýkačka)

Tři typy:

  • deštníkové (světlé plátno na konstrukci obráceného deštníku)
  • síťové (obyčejný tkaninový pytel na kruhové konstrukci, „smýkadlo“ s větším průměrem, mělké a trychtýřovité, krátká rukojeť orientovaná dovnitř rámu)
  • americké (plátno rozprostřené mezi do kříže spojené trubky)

Metodika:

  • vsuneme pod větve či rostliny a holí několikrát prudce udeříme do větví nebo do  kmene, protože řada druhů se drží pevně a slabé sklepávání by tak bylo neúčinné
  • při sklepávání je nutné sklepávadlem neustále třást, abychom hmyzu znemožnili rychlé opuštění plátna
  • sklepávání je vhodné provádět brzy ráno, když hmyz není aktivní, nebo za chladného počasí
  • pak kořist sklepeme do středu plátna a dále postupujeme jako u jiných vzorků
  • sklepávadlo bychom neměli držet příliš daleko od větví, tak, aby hmyz neodlétl dříve, než dopadne do sklepávadla
  • ke sklepávání neodmyslitelně patří exhaustor, jímž jsme schopni rychle ulovit sklepaný hmyz

Oproti smýkání můžeme při sklepávání ulovit i ty druhy, které by nám jinak zůstaly skryty. K často sbíraným skupinám hmyzu touto metodou patří:  například ploštice (Heteroptera), či pisivky (Psocoptera).

Kvantifikace: Např. sklepávání z 25 větví dlouhých 1 m.

Vlajkování

  • bílá látka ve tvaru vlajky, pohyb v půlkruzích těsně nad porostem
  • k lovu klíšťat

Prosívadlo

  • muscikolní (žijící v mechu), humikolní (vázané na půdu s vyšším obsahem humusu), nidikolní (žijící v hnízdech), druhy žijící v trouchu či spadaném listí, larvy nejrůznějších živočichů, dále pro sběr z hnízd, rozkládajícího se dřeva, detritu a hub, ale také na drobné druhy ze stromového a keřového patra, které spadly na zem

Vzhled:

  • dlouhý pytel  (1 – 1,5 m) z neprůsvitné látky (dederon) na konci uzavíratelný provázkem, přičemž v horní části je rám, do kterého se vhazuje prosívaný materiál, a cca 30 – 50 cm pod ním je síto (obojí o průměru 30 – 50 cm) s velikostí ok 1 cm
  • v nejhrubší frakci získáme živočichy s největší velikostí (střevlíky, larvy velkých brouků atd.)
  • prosevy lze provádět během celého roku, v zimě tak zachytíme společenstva přezimujícího hmyzu

Metodika:

  • Při prosívání uchopíme rukojeť horního rámu a do prostoru mezi oběma rámy vložíme prosívaný materiál (detrit, hnízdo, mech, atd.) tak, aby tento prostor byl vyplněn zhruba do poloviny. Poté uchopíme rukojeť spodního rámu a co nejrychleji prosíváme kruhovitými pohyby tak, aby se materiál na sítu točil. Hmyz spolu s menšími kousky materiálu padá skrz oka síta do spodní části pytle, která je na konci zavázána provázkem
  • materiál vysypeme na větší světlé plátno, kde hmyz vytřídíme, k čemuž se dá využít exhaustoru, pinzet nebo štětce. Případně můžeme využít xeroekletory

Jednodušší varianta:

  • hrubý kuchyňský cedník a lavor – při prosevu jde především o drobné živočichy, velké chytneme snadno i bez prosévání

Kvantifikace: 

  • Pomocí odběru ze čtverců (25 x 25 cm), do hloubky 5 cm.
  • Získáme tak údaje o početnosti taxonů na jednotku plochy (objemu).

Eklektory

  • hmyz žijící v hrabance nebo obsažený v materiálu z prosevů lze separovat také pomocí eklektorů
  • jde o zařízení různých konstrukcí využívající aktivní pohyb hmyzu ke světlu (fotoeklektory), reakci na teplotu (termoeklektory) nebo vysychá­ní substrátu (xeroeklektory)
  • používají se na vegetaci, detrit, exkrementy, a na sběry, které obsahují tolik cizorodého materiálu, že je obtížné hmyz vybrat

Separační box

  • nejjednodušší, používá se zejména na nasmýkaný materiál
  • dřevěný nebo papírový box s víkem a s průhlednou sběrnou láhví v horní části
  • materiál je umístěn do boxu a uzavřen
  • hmyz je lákán v temném boxu za světlem
  • poté je láhev odstraněna a hmyz usmrcen

Sofistikovanější separační box

  • hliníková konstrukce s plátěným pytlem a průhledným plastovým víkem a s nasávacím zařízením umístěným do středového otvoru víka

Xeroeklektor

  • pytel s vnitřním rámem určitého tvaru
  • na rám jsou zavěšeny perforované sáčky naplněné prosevem či substrátem nebo jsou v rámu umístěna síta sloužící tomuto účelu
  • na spodní straně je umístěna nádoba, do níž drobní živočichové padají. Děje se tak pomocí jednoduchého principu – hmyz se odděluje od substrátu jeho pozvolným vysycháním. Proto se xeroeklektor nejčastěji zavěšuje na vzdušné místo (průvan), aby jeho obsah rychle vysychal. Hmyz reaguje na postupné vysychání obsahu, snaží se dostat do míst s větší vlhkostí a padá do připravené nádoby na dně. Tato nádobka je naplněna opět fixačním médiem či vlhčenými hoblinami nebo vlhkým hadrem dle typu projektu.
  • hmyz vybíráme jednou za 12 nebo 24 hodin, přičemž udržujeme obsah nádoby neustále vlhký

Termoeklektor

Termoeklektory pracují na stejném principu jako výše zmíněné xeroeklektory. Až na to, že hmyz je tříděn pomocí tepla, nikoli vlhkosti. Termoeklektory mají vzhled vpředu prosklené skříňky s poličkami, na které sypeme substrát. Ty nedosahují až ke sklu. Spodní část termoeklektoru má otvor a je skosená. Pod otvor umístíme nádobu s horkou vodou. Teplo sálající skrz otvor probouzí hmyz ukrytý v substrátu. Ten naráží na sklo a padá otvorem do vody, kde hyne.

Berlese-Tullgrenův fotoeklektor

  • fauna se stahuje do spodních částí vzorku. Tento jev je označován jako pozitivní geotaxe.
  • odtud je lákán otvorem, který je prudce osvětlen sluncem nebo žárovkou. Otvor ústí do uzavřené sběrné nádoby naplněné vodou, octanem etylnatým, …

Winkler / Moczarski Eklektor

  • podobný Berleseovu eklektoru
  • místo žárovky se používá otevřená sklenice s vlhkou látkou
  • hmyz je lákán kombinací světla a vlhka
  • nevyžaduje zdroj energie a je tak využitelný v terénu

Jednoduchý eklektor

Výroba jednoduché varianty:

  • přepůlení plastové láhve a otočení horní části vrškem dolů
  • umístění sítka na horní část a nasypání vzorku na něj
  • dovnitř dolní části napuštění konzervační tekutiny (kys. pikrová)

Canopy fogging

  • používá se zejména v tropech k výzkumu korun stromů
  • kontejner s insekticidem je vystřelen do koruny, kde se rozpráší
  • mrtvý hmyz padá dolů na velká plátna umístěná pod stromy

Vysavače

  • vacuum traps, aspirators
  • pro relativní hodnocení hmyzu ze suché, nízké vegetace (do 15 cm) nebo země
  • proud vzduchu je produkován ručním „vysavačem“ (D-vac, Univac, Vectis)
  • saje se seshora dolů, horizontálně se chytí jen velmi málo. I při správném použití jen 50 % a u velkých brouků kolem 10 %.
  • při redukci průměru – vyšší rychlost sání
  • malé vysavače na hnízda hlodavců a květiny, na pole pak traktorem poháněná monstra

Metodika kvantitativního výzkumu:

  • sací mašina pracující na principu vysavače sbírá hmyz do sběrného vaku
  • dává dobrý odhad množství hmyzu na jednotku plochy
  • k obsluze potřeba 2 osob: Sběrač nasává hmyz hadicí a asistent udržuje motor v dostatečné vzdálenosti od hmyzu aby jej nerušil
  • hadice je přenesena nad rostliny a přitisknuta rychle k zemi, rostliny jsou v hadici protřepány aby byl hmyz vysát do sběrného pytle, poté asistent přidrží hadici a sběrač umístí menší nástavec pro sběr těžšího hmyzu, proces se opakuje
  • hmyz se udržuje na živu přendáním do přenosných chladících boxů nebo omámen oxidem uhličitým, poté je přenesen do laboratorních eklektorů

Exhaustor

  • luchtadlo slouží k „vysávání“ drobných bezobratlých
  • různé typy:
    • nasávací – standardní
    • vyfukovací – tvar T, funguje na principu vývěvy. Eliminuje nebezpečí vdechnutí malých částí, jedovatých par nebo plísňových spór
    • s balónkem

Track trap, bike trap

  • absolutní sběry ze vzduchu vhodné pro létající krepuskulární hmyz

Hydrobiologické metody

  • velmi propracované z kvalitativního i kvantitativního hlediska
  • díky větší homogenitě vodního prostředí a propracovaným metodám sběru má statistické zpracování obyčejně vyšší míru všeobecné platnosti, než je tomu u suchozemských metod
  • většina dospělců žije na povrchu, většina larev pod vodou (dno)
  • k lepšímu prohlédnutí nalovených vzorků se hodí nějaká bílá podložka (tác)
  • konzervace
    • formalín (10%, méně často 4%)
    • ethanol (1% denaturace benzínem)

Planktónní síť

  • odběr vzorků z volné vody nebo z povrchové blanky
  • je vhodné, aby měla dlouhou rukojeť
  • pokud se používá normální entomologická síťka, je nezbytné přivázat konec pytle k držadlu (umožní to rychlejší pohyb ve vodě)
  • mnoho dospělců vodního hmyzu jsou nebezpeční predátoři (pro výběr ze síťky používáme pinzetu)

Individuální sběr

  • prosté zvedání kamenů nebo větví a vizuální prohlídka
  • velký hmyz dobře viditelný hned, menší hmyz po několika minutách, kdy se začne hýbat
  • např. larvy Psephenidae se ale nehýbou a je potřeba důkladné prohlídky

 

Vlečná bentická síť (dredž)

  • slouží k lovu hmyzu z bahnitého nebo písčitobahnitého dna větších nádrží
  • materiál se poté promývá pomocí cedníků, misek a ručních sítěk

Kopací sítě (Kick-nets)

  • síť s jemnými oky napnutá mezi dvěma tyčemi (1 – 1.5 m)
  • metoda:
    • konce tyčí se umístí ke dnu směrem proti proudu
    • dno před sítí (proti proudu) se narušuje kopáním nohama
    • organismy vyrušené kopáním se snaží uniknout po proudu (do sítě)
    • síť se poté vysype na bílý tác na břehu

D – sítě (D-nets)

  • jmenují se tak díky tvaru rámu sítě, který má jednu plochou stranu
  • používají se jako kopací sítě (s plochou stranou umístěnou na dno)
  • nebo se s nimi dají seškrabávat ponořené objekty (v kamenitém prostředí)
  • nebo se dá zabořit plochou stranu do sedimentů a odebírat vzorky odtamtud)

Kubíčkův bentometr

  • odběr bentosu
  • metoda:
    • ohraničení plochy dna ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku (0,1 m2)
    • z této plochy se vyberou kameny, důkladně se prohlédnou a omyjí
    • důkladně se prohrabe i dno

Ekmanův – Birgeho drapák

  • získávání živočichů z měkkého dna ve větších hloubkách

Absolutní metody

Vše výše zmíněné jsou relativní metody, nedávají informaci o celkovém počtu ale o poměrech. Absolutní jsou např. následující:

Transekty:

  • sběrač se pohybuje po vyznačené trajektorii a zaznamenává organismy          v rámci pevně dané max. vzdálenosti (1 m, 5 m)
  • data se označují jako počet organismů na jednotku plochy
  • např. počítají se všechna slunéčka do 1 m od pozorovatele na transektu 100  m dlouhém. Výsledek: počet slunéček na 200 m2

Bodová metoda:

  • pevně se stanoví sběrací místa, sběrač pak na každém místě počítá viděný hmyz za pevně stanovenou dobu (5 min, 10 min)
  • data se označují jako počet organismů za jednotku času (motýlů za 15 min)